,
Jsem
FOTOGRAFKA
MALÍŘKA
PRŮVODKYNĚ FOTOGRAFIÍ
KREATIVNÍ DUŠE
dívám se na svět kompozicí
a laskavým srdcem!
Jsem fotografka, která miluje zachycovat okamžiky plné emocí a krásy. Fotografování pro mě není jen práce – je to vášeň, která mě každý den inspiruje a motivuje k tomu, abych byla lepší. Začínala jsem jako portrétní fotografka, ale postupně jsem objevila kouzlo svatebních, rodinných a dětských fotografií. Každý snímek je pro mě osobní – ráda se poznávám s lidmi, s nimiž fotím, a vytvářím tak silné vztahy, které se odrážejí v každé fotografii.
Pro mě není fotografování jen technika, je to způsob, jak se spojit
s lidmi na hlubší úrovni a zachytit jejich jedinečné okamžiky. Ať už jde o portrét, svatbu nebo rodinnou fotografii, každý moment má svou hodnotu, kterou chci zachytit co nejautentičtěji. Jsem tady pro ty, kdo hledají nejen krásné fotografie, ale i hluboký lidský kontakt.
tvořím, aby byl svět hezčí a lidé šťastnější!
Kromě fotografování jsou pro mě důležité i vztahy v osobním životě. Záleží mi na rodině, přátelích a na tom, jak pečuji o vzájemné vazby. Snažím se je rozvíjet a pracovat na nich, protože věřím, že kvalitní vztahy jsou základem štěstí. Když potřebuji relaxaci, ráda se ponořím do malování a obklopuji se kreativními věcmi a zajímavými místy, které mě inspirují. Mám velkou představivost a neustále sleduji, zkoumám a hledám nové podněty kolem sebe. Jsem společenská, baví mě se dozvídat nové věci a ráda je sdílím s těmi, kteří mají stejný zápal pro objevování jako já.
Rodina je kotva, která nás drží při životě v bouři.
Rodina je pro mě nesmírně důležitá. Díky svým synům, které jsem fotila odmalička, mám blíž k dětem svých klientů a uvědomuji si, jak čas rychle běží a jak moc se mění. Proto se každý rok necháváme s rodinou vyfotit, abychom měli památku a mohli se v čase vracet. Pravidelně fotím i celou svou rodinu, včetně rodičů a sourozenců, protože mi to připomíná, jak silné a nenahraditelné jsou vztahy v rodině. Tyto vzpomínky mě naplňují klidem a radostí a ukazují mi, jak je důležité mít se navzájem.
Já a moje cesta k focení
Můj vztah k fotografii se začal formovat už v dětství, kdy jsem si prohlížela staré rodinné fotografie mých rodičů. Naše rodinné snímky byly však vzácné, protože jsme neměli fotoaparát, a tak jsem měla jen pár fotek z dětství. První fotografie mé osoby vznikly až ve dvou letech, když jsem byla na hlídání u sousedů. I když jsem neměla mnoho fotek, uchvátily mě ty, které dělal můj děda, malíř a fotograf. Jeho černobílé momentky, hlavně z výletů a rodinných chvil, mě vždy fascinovaly.
V dětství jsem malovala a uvažovala o umělecké škole, ale nakonec jsem šla na Obchodní akademii, jak to chtěla máma, která nám se sourozenci vždy zdůrazňovala důležitost vzdělání. Během studia jsem obdivovala kamarádky, které se věnovaly modelingu a měly krásné fotografie. Nechala jsem se také párkrát nafotit, ale uspokojení to nepřineslo.
Po škole jsem začala pracovat na úřadě a dlouho jsem byla spokojená. Ale stále mi vrtalo hlavou, že to není to, co bych měla dělat. A tak jsem jednoho dne dostala nápad – vyfotit kamarádku pro jejího přítele. Fotky vznikly v našem dětském pokoji na obyčejný kompaktní fotoaparát, ale povedly se a já jsem se ještě více začala zajímat o fotografii. To byl rok 2005. Můj bratr už v té době lehce ovládal Photoshop, tak mi lehké základy předal.
Takhle to všechno začalo – od kamarádek k focení svateb a rodin. A dnes si uvědomuji, že mít úspěch jako fotograf, není o tom, že se jednoho dne rozhodnu, že se chci živit focením, zakoupím drahý fotoaparát a jdu na to. Podobně jako v jiných odvětvích umění i k fotografování vede životní cesta.
Ta moje byla jasně daná, já jsem zkrátka už odmalička měla určeno, že budu pracovat v uměleckém kreativním oboru, všechno k tomu směřovalo a i když jsem na čas zabočila do světa úředníků
a přesvědčovala sama sebe, že je to tak správně, tak mě má cesta doběhla a vrátila mě zpět tam, kde jsem měla být a kde mám být! A tak jsem TU!
